JAK SE CESTOVALO V 70 A 80 LETECH MOJE VZPOMÍNKY

Jsme v období, kdy se připravujeme na 

úplněk ve STŘELCI, který proběhne dne 4.6.2023

 o čem ten úplněk bude a na čem budeme pracovat se dozvíte zde: 

www.astrobohacova.cz/104

a celé video si můžete kdykoli prohlédnout zde: 

www.youtube.com/watch?v=r3trYlOpKx8

www.youtube.com/watch?v=r3trYlOpKx8

Jak se cestovalo v 70 a 80. letech.

Moje vzpomínky

Roky 1970–1979, souhrnně zvané 70. léta 20. století

Roky 1980–1989, souhrnně zvané 80. léta 20. století

Doba socialismu.

To bylo období, kdy se v pátek ukončila práce,

a velká spousta lidí se přesunovala na chalupy,

zahrady, k babičkám na venkov.

V pátek se pracovně nikdo s nikým nedomluvil,

To je také dnes, a venkov je to co láká lidi z měst.

Jezdilo se hodně po republice.

Těrlicka přehrada, Žermanická přehrada,

Když někdo jezdil na západ, tak byl hrdina

a zírali jsme na něj

s otevřenou pusou.

On se jako hrdina tvářil a jeho vyprávění podle

toho fungovalo.

Když hovořil v soukromí,

vyprávěl neuvěřitelné věci,

když se hovořilo veřejně,

tak jsme slýchali,

jak je na západě špatně.

Když někdo dovezl oblečení nebo elektroniku,

tak jsme koukali.

Jet na západ bylo pouze pro privilegované lidi

a i ti často byli něčím svázaní, aby se vrátili.

My jsme mohli jezdit do Rumunska, Bulharska,

Polska, NDR, na Balaton Maďarsko,

vrcholem byla cesta do Jugošky.

Měli jsme pas, ale ten vlastně nebyl nic platný, tehdy se nám

vůbec ani nezdálo, že někam pojedeme na občanku,

nebo že se nám ani nepodívají do pasu.

K pasu byla potřeba výjezdní doložka.

Doporučení od závodní organizace KSČ,

kde se lustroval váš profil.

Doporučení muselo být také od zaměstnavatele.

A další hororové téma byl devizový příslib od banky.

jediná oficiální možnost výměny omezeného množství československých korun za cizí měnu.

Mít valuty jako soukromá osoba bylo trestné.

A byly to nervy, protože je jasné, že lidé přemýšleli,

jak valuty získat navíc, kam je schovat,

V cizině jsme byli jako chudí příbuzní.

A kdo jel do Jugošky byl frajer.

Ty jedeš d Jugošky, nekecej ? Fakt?

Na hranicích jsme se třásli, že nám celníci cokoli zabaví.

Tedy hlavně celníci na naší straně.

Existovali seznamy, co nesmíme vyvézt, jako například elektronika.

Museli jsme všechno vypisovat,

Hodinky, zlatý prstýnek, foták,

Prostě všechno.

Tak lidé vozili staré křápy a tam vyměnili za nové,,,,,například….

Nešlo o cesty na západ, šlo o každou cestu.

Ubytování bylo drahé. A je pro vyvolené.

Dnes nepředstavitelná záležitost.

Hotely si mohl dovolit málokdo.

A tak to byly kempy, stany.

Restaurace byly pro nás drahé.

Každej vykládat, kde a kolik stojí zmrzlina.

Ta věta, kup si jenom jeden kopeček ta zmrzlina je drahá.

Nebo ta věta, koupíme si tu zmrzlinu na dovolené si prostě můžeme dopřát.

Ta hrdost, tři kopečky zmrzliny v kornoutku.

Jídlo jsme tahali sebou, konzervy, paštiky.

Pamatujete na čínskou vepřovou konzervu?

Ten Rosůlek?

Kdykoli vidím paštiku májku, vzpomenu si na dovolené v minulosti.

Kdo jel autem zavařoval maso, klobásky a byla to velká ňamka.

Všichni sebou tahali pivo a českým pivem se machrovalo a také podplácelo.

Když někdo dostal vizum do Jugošky nebo na západ, musel odevzdat zelený pas a dostal jiný na tu cestu.

Přes Jugošku lidé emigrovali. Dostali se do Rakouska.