PŘESTALA JSEM KOUŘIT 10.1.2020

PŘESTALA JSEM KOUŘIT 10.1.2020

DNES MÁM 5 ROKŮ VÝROČÍ.

PRO MĚ TO BYL VELKÝ BOJ

-------------------------------------------------------------------

CIGARETKA MI DĚLALA HODNĚ DLOUHO ŠÉFKU
TA KRÁSNÁ, BÍLÁ, DLOUHÁ
A INTELIGENTNÍ CIGARETKA,

-----------------------------------------------------------------------

DĚLALA MI ŠÉFKU HODNĚ DLOUHO

LEDEN JE MŮJ VELKÝ MĚSÍC.

Asi se usmíváte, že to přeháním, 

ale byla to pro mě makačka. 

------------------------------------------------------------------------------------------

Prožívám to, že jsem přestala kouřit.

A protože vím, jaká to mě byla dřina,

tak to také oslavuji.

-------------------------------------------------------------------------------------------
Mnozí si řeknou, že s tím nadělám,

ale pro mě je to velký životní úspěch.

Kdo nikdy nekouřil nepochopí

a také ten,

kdo už nekouří dlouho také nepochopí.

Ale já vím své.

------------------------------------------------------------------------

Přestat kouřit jsem chtěla dlouho.

A přestávala jsem často.

Pak už mě to nebavilo pořád přestávat,

a tak jsem začala tvrdit, že mi to nevadí,

že mi to chutná a že cigaretka je úžasná.

--------------------------------------------------------------------------------

Nejdříve jsem tomu sama věřila,

chtěla jsem tomu věřit,

ale uvnitř sebe jsem cítila,

že mi sice cigaretka moc a moc chutná,

ale že to není v pořádku.

Vždy když jsem viděla ten maglajs a humus  v popelníku,

Měla jsem výčitky.

------------------------------------------------------------------------------------------------
Každé ráno jsem vstala

a první ke komu jsem běžela,

byla krásná dlouhá, elegantní bílá cigaretka.

V kombinací s kafíčkem, neznala jsem větší lahody.

-----------------------------------------------------------------------------------

Během práce jsem si šla vždy odpočinout k cigaretce.

Když jsem měla starosti, když mě někdo vytočil,

zase to byla ona,

ta krásná bílá a dlouhá cigaretka, tak elegantní.

Byla moje vedoucí. Má šéfka.

----------------------------------------------------------------------------------

Ona rozhodovala, kdy si udělám čas a co v něm budu dělat.

No přeci, zakouřím si.

-------------------------------------------------------------------------

Pak se přestalo kouřit v restauracích

a já kroutila hlavou sama nad sebou,

nevěřila jsem, že stojím venku v zimě nebo v dešti

u popelníku se skupinou kuřáků.

----------------------------------------------------------------------

Dokonce i když jsem jela vlakem

a vystoupila na nádraží, první mé kroky vedly k ní,

k mé lásce, cigaretce.

-----------------------------------------------------------------------

Doma jsem nikdy nekouřila,

Doma jsem chtěla dýchat vzduch,

který jsem obohacovala SPIRONEM.

-------------------------------------------------------------

Zato jsem klidně čudila v mrazu na balkoně,

oblečena do kožichu, ruce zmrzlé.

Vínečko, cigaretka vrchol blaha na balkoně. 

-------------------------------------------------------------------------

Poslední dva roky,

než jsem přestala kouřit,

jsem měla hodně náročné

 / emočně náročné období/

a velmi jsem si přála, aby už to skončilo.

Tehdy jsem nebyla schopna přestat. 

-----------------------------------------------------------------------------------

Jsou ale hořké životní poháry,

které si člověk z určitých důvodů,

má dopít až do dna.

A to se mi dělo.

Bylo to období,

na které již nechci ani vzpomínat.

Náročná práce, náročné emoční období.

--------------------------------------------------------------------

Ale ona ta krásná cigaretka tady byla se mnou.

Rozkouřila jsem se.

Hledala jsem u ní zklidnění.

Stále jsem na ní myslela.

Mysela jsem si, že mi pomáhá. 

Cítila jsem s né mnohem lépe. / to jsem si nakecávala/ 

-----------------------------------------------------------------

V tu dobu přestat nešlo,

Člověk má přestávat tehdy,

 když je v relativní pohodě.

--------------------------------------------------------------------------------

Ano vím, že proto,

 aby člověk mohl přestat kouřit,

je potřeba se vnitřně zklidnit.

Zbavit se všech lidí,

kteří vás emočně blokují.

A soustředit se.

------------------------------------------------------------------------

V období, kdy jsem neustále přestávala a začínala,

vymýšlela jsem různé finty.

Jedna z nich byla, že budu kouřit jen ke kávě.

Ani se neptejte, kolik jsem vypila denně káv.

--------------------------------------------------------------------------------

Ne proto, že jsem chtěla kávu,

ale proto, že jsem chtěla jí, tu krásnou, bílou,

dlouhou a elegantní královnu mého života.

Cigaretku.

----------------------------------------------------------------------------

Kolik cigaret jsem přelomila,

a kolik krabiček jsem vyhodila,

že si už nezakouřím?

----------------------------------------------------------------------

Vyhozené krabičky jsem potom zoufale hledala,

kde jste moje cigaretky, kde jste?

---------------------------------------------------------------

Dokonce jsem si cigaretky dala do skrýše v přírodě,

abych je neměla po ruce a abych si pro ně musela zajít.

----------------------------------------------------------------------------------

A víte co? Chodila jsem na to místo několikrát denně.

Ale ne abych sportovala, ale abych si na lavičce dala jí,

nádhernou, bílou, štíhlou cigaretku.

-------------------------------------------------------------------

Potom jsem se rozhodla,

že si cigarety nekoupím a budu kouřit DAJKY.

Jenže jsem zase kroutila hlavou nad tím,

jak jsem trapná

a co si asi myslí člověk,

kterému sděluji, že si nechci pořizovat cigarety,

protože chci přestat,

a přitom ho prosím, aby mi nabídl?

--------------------------------------------------------------------------------------

Zase jsem kroutila hlavou.

To přeci nejsem já.

To nemůže být pravda?

Jasně, že ne, to byla ona v mé hlavě.

Krásná, bílá , dlouhá cigaretka.

----------------------------------------------------------------

A potom přišel leden 2020 nastalo zklidnění,

můj osobní život se začal dostávat do normálu

a pak to přišlo.

Seděla jsem ve skalách, koukala se na moře

 a měla jí v ruce.

--------------------------------------------------------------------------

Tu krásnou, bílou,

dlouhou a elegantní cigaretku

a promlouvala jsem k ní.

----------------------------------------------------------------
Když jsem jí vysvětlovala, že je moje poslední,

Sama jsem si moc nevěřila,

Už to bylo tolikrát.

--------------------------------------------------------------------------
Toužila jsem, aby fakt byla moje poslední .

Říkala jsem a moc jsem si nevěřila 

po všech těch pokusech,

už jsem si nebyla sama sebou jistá.

------------------------------------------------------------------------

Ale mé rozhodnutí už bylo asi hodně velké.

Už to asi dozrálo.

Típla jsem a dnes je to 5 roků .

Doufám, že už se na cigaretku nedám.

I když nikdy neříkej nikdy.

Raději nikdy nemachruji a nepoužívám velká tvrzení.

Před hodně situacemi mám pokoru.

Snad se mi to povede.

KOUŘIT JSEM PŘESTALA, zato jsem přibrala.

Kila šla nahoru. Takže jiné situace se mi vymkly z rukou

Uběhl další rok a já to vydržela. 

Když se kouřila, bylo kolem mě hodně kuřáků. 

Je zajímavé, že když nekouřím, tak kolem mě žádný kuřák není:)))))

ASI VŠICHNI PŘESTALI, NEBO CO:))))

řeším stále něco.-----


TAKŽE MÁM POŘÁD CO DĚLAT😊)))))))