CIGARETKA BÍLÁ, KRÁSNÁ INTELIGENTNÍ, DLOUHO MI ŠÉFOVALA
CIGARETKA MI DĚLALA HODNĚ DLOUHO ŠÉFKU
TA KRÁSNÁ, BÍLÁ, DLOUHÁ
A INTELIGENTNÍ CIGARETKA,
DĚLALA MI ŠÉFKU HODNĚ DLOUHO
LEDEN JE MŮJ VELKÝ MĚSÍC.
Hodně se toho vždy v mém životě děje, Jsou to 3 roky
co jsem přestala kouřit.
Mnozí si řeknou, že s tím nadělám,
ale pro mě je to velký životní úspěch.
Kdo nikdy nekouřil nepochopí
a také ten,
kdo už nekouří dlouho také nepochopí.
Ale já vím své.
Přestat kouřit jsem chtěla dlouho.
A přestávala jsem často.
Pak už mě to nebavilo pořád přestávat,
a tak jsem začala tvrdit, že mi to nevadí,
že mi to chutná a že cigaretka je úžasná.
Nejdříve jsem tomu sama věřila,
chtěla jsem tomu věřit,
ale uvnitř sebe jsem cítila,
že mi sice cigaretka moc a moc chutná,
ale že to není u mě v pořádku,
když do sebe vtahuji ještě více zplodin,
než kolik jich musím přijmout zvenčí.
Každé ráno jsem vstala
a první ke komu jsem běžela,
byla krásná dlouhá, elegantní bílá cigaretka.
V kombinací s kafíčkem, neznala jsem větší lahody.
Během práce jsem si šla vždy odpočinout k cigaretce.
Když jsem měla starosti, když mě někdo vytočil,
zase to byla ona,
ta krásná bílá a dlouhá cigaretka, tak elegantní.
Byla moje vedoucí. Má šéfka.
Ona rozhodovala, kdy si udělám čas a co v něm bud dělat.
No přeci, zakouřím si.
Pak se přestalo kouřit v restauracích
a já kroutila hlavou sama nad sebou,
nevěřila jsem, že stojím venku v zimě nebo v dešti
u popelníku se skupinou kuřáků.
Dokonce i když jsem jela vlakem
a vystoupila na nádraží, první mé kroky vedly k ní,
k mé lásce, cigaretce.
Doma jsem nikdy nekouřila,
neboť mi vadilo, divné žluté prostředí.
Zato jsem klidně čudila v mrazu na balkoně,
oblečena do kožichu, ruce zmrzlé.
Poslední dva roky, než jsem přestala kouřit,
jsem měla hodně náročné / emočně náročné období/
a velmi jsem si přála, aby už to skončilo.
Jsou ale poháry, které si člověk z určitých důvodů má dopít až do dna.
A to se mi dělo.
Kouřit jsem mohla přestat,
až jsem dopila pohár hořkosti
a mohla začít volně dýchat.
Ano vím, že proto, aby člověk mohl přestat kouřit,
je potřeba se vnitřně zklidnit.
Zbavit se všech lidí, kteří vás emočně blokují. A soustředit se.
V období, kdy jsem neustále přestávala a začínala,
vymýšlela jsem různé finty.
Jedna z nich byla, že budu kouřit jen ke kávě.
Ani se neptejte, kolik jsem vypila denně káv.
Ne proto, že jsem chtěla kávu,
ale proto, že jsem chtěla jí, tu krásnou, bílou,
dlouhou a elegantní královnu mého života.
Cigaretku.
Kolik cigaret jsem přelomila,
a kolik krabiček jsem vyhodila, že si už nezakouřím?
Vyhozené krabičky jsem potom zoufale hledala,
kde jste moje cigaretky, kde jste?
Dokonce jsem si cigaretkya dala do skrýše v přírodě,
abych je neměla po ruce a abych si pro ně musela zajít.
A víte co? Chodila jsem na to místo několikrát denně.
Ale ne abych sportovala, ale abych si na lavičce dala jí,
nádhernou, bílou, štíhlou cigaretku.
Potom jsem se rozhodla,
že si cigarety nekoupím a budu kouřit DAJKY.
Jenže jsem zase kroutila hlavou nad tím,
jak jsem trapná
a co si asi myslí člověk,
kterému sděluji, že si nechci pořizovat cigarety,
protože chci přestat, a přitom ho prosím, aby mi nabídl?
Zase jsem kroutila hlavou. To přeci nejsem já.
To nemůže být pravda? Jasně, že ne, to byla ona v mé hlavě.
A potom přišel leden 2020 nastalo zklidnění,
můj osobní život se začal dostávat do normálu a pak to přišlo.
Seděla jsem ve skalách a měla jí v ruce.
Tu krásnou, bílou, dlouhou a elegantní cigaretku a promlouvala jsem k ní.
Říkala jsem, že je asi moje poslední.
To slovo asi, jsem použila, protože i přesto,
že jsem moc a moc chtěla,
po všech těch pokusech,
už jsem si nebyla sama sebou jistá.
Ale mé rozhodnutí už bylo asi hodně velké.
Už to asi dozrálo.
Típla jsem a dnes jsou to 3 roky.
Doufám, že už se na cigaretku nedám.
I když nikdy neříkej nikdy.
Raději nikdy nemachruji a nepoužívám velká tvrzení.
Před hodně situacemi mám pokoru. Snad se mi to povede.
KOUŘIT JSEM PŘESTALA,
ALE JINÉ SITUACE SE MI VYMKLY Z RUKOU😊))))))
TAKŽE MÁM POŘÁD CO DĚLAT😊)))))))
