JESKYNĚ, KRÁPNÍKY, VODA, TMA A SVĚTLO

Bozkovské dolomitové jeskyně,

Jeskyně přitahují lidi od jakživa a byly doby,

kdy v nich také žili.

Někteří lidé žijí v jeskyních dodnes,

ale již si je zkulturnili jako byty.

Jednou jsem byla na takový byt v jeskyni podívat.

Nebylo to v Česku a bylo to zajímavé.

Jeskyně o kterých já tady hovořím,

vznikají díky dlouhotrvající chemické

a mechanické činnosti vody.

Voda absorbuje oxid uhličitý a siřičitý ze vzduchu

a tak vzniká slabá kyselina,

která pomalu rozpouští vápenec.

Voda proniká puklinami a trhlinami do horniny.

Za statisíce let může být hornina protkána chodbami

a krásnými výjevy.

Voda zmizí v krasových ponorech,

putuje podzemím a je ve své čisté formě, opravdu čistá.

Obsahuje neporušenou čistotu matky země.

A když se na některém místě rozhodne,

opět vyvěrá na povrchu a čím blíže lidem,

tím více se vzdaluje od své původní čistoty.

Tam kde voda,

která obsahuje kysličitan vápenatý,

pracuje v podzemí a prosakuje stropem,

vznikají pozvolným vysrážením krápníky tzv. Brčka,

brčka se zhušťují a vytvoří se stalaktit.

Voda se odpařuje

a ta která se nestíhá odpařit,

padá na podlahu

a tam z uhličitanu vápenného vznikne stalagmit

a když se spojí vznikne krápníkový sloup stalagnát.  

Barva krápníku je dána obsahem oxidů kovů v krasové vodě.

Často si lámu hlavu,

jak mohou jeskyňáři objevit jeskyně,

protože v jeskyních je ta pravá tma.

Tma se stává hitem dnešní doby. 

Někteří lidé dnes jdou trávit svůj čas do tmy,

a to proto, aby objevili své vnitřní světlo.

Po několika dnech ve tmě, prý pociťuji nárust síly.

Dovedu si představit,

že když je oči a uši a smysly,

neodvádějí od jejich vnitřního světa,

probudí se více jejich vnitřní hlas.

Přemýšlím ale také jako astroložka,

která ví, že v našem podvědomí jsou ukryty informace

ze života našich předků.

A některé informace mohou být i depresivnější.

A co když někdo v rodové linii byl uvězněn ve tmě?

Anebo měl s tmou nějakou negativní zkušenost?

Lidská psychika je velmi křehká.

A je jasné, že na jakýkoli druh experimentu,

by se měli lidé vždy snažit připravit.

Naštěstí ten pocit, že kdykoliv ze tmy,

ve které se nacházím se mohu dostat na světlo, je úžasný.

A tak bychom se měli naučit vnímat i náš život.

Jednou je tma a potom je zase světlo

a dokud není úplná tma

a na vždy,

tak je vždy naděje, že zase bude světlo.

A tak si říkáme:

„ZVEDNI HLAVU ČLOVĚČE, SLUNCE JE NAHOŘE.“