24.2.2022 A CO BUDE DÁL?

Krásný den,

jsem na tom stejně jako vy.

Nemohu ani zapnout televizi

a když ji zapnu mám slzy v očích.

Jsem na tom stejně jako vy.

Dotýká se mě utrpení civilistů.

Matky, děti, otcové, kteří miluji své rodiny.

Rodiče, kteří milují své děti.

Vzpomněla jsem si na dobu,

 kdy jsme se v televizi dívali,

jak ten asijský svět nosí roušky.  

Koukali jsme na to a zdálo se nám to daleko,

tak cizí a potom nám svět ukázal,

 že dálka v dnešním světě

díky globalizaci vlastně neexistuje.

Najednou byli roušky / respirátory / tady u nás.

Science- fiction v přímém přenosu.

Nejdříve jsme byli ochromeni a nevěděli,

která bije,

potom jsme si zvykli a začali určité věci vnímat

jako že je potřeba je mít a dodržovat.

Sotva jsme se trošičku vzpamatovali

a chystali se nadechnout,

přišel obrovský šok.

Neuvěřitelná věc, které nikdo vlastně nevěřil,

že se může stát

Oheň, který se může rozhořet všude a spálit vše.

Zase je nám jasné,

že dálka neexistuje a hlavně,

když je dálka tak blízko nás.

Co mohu já udělat ptám se sama sebe??????.

Mohu se modlit, mohu prosit Vesmír, Boha, všechno, co existuje.

Co dále mohu udělat?  Zklidnit se.

Jsem na tom stejně jako vy.

Máme obavy a raději ani nedomýšlíme, co bude dál.

Opět budou všichni chytří,

že říkali to a ono,

ale nikdo z nás prostě nechápe.

Nechápeme něco, co nám hlava nebere.

Vláda nás uklidňuje, musí nás uklidňovat,

je tady od toho.

Když člověk prožívá problém

a je v jeho moci s tím něco udělat,

je to zlé.

Ale má to řešení.

Ale co máme dělat,

když nemůžeme vůbec nic ovlivnit. ??????

Jsme vděčni za svůj svět,

který máme a najednou se přistihneme,

jak procházíme obchodem,

kde jsou plné regály,

které jsme brali jak samozřejmost a nyní se ptáme?

Bude to tak i nadále?

Těch otázek máme hodně.

A najednou chápeme, co jsme nechápali.

Ten komfort, ve kterém žijeme a

který jsme dlouhodobě brali jako samozřejmost,

je dnes a zítra být nemusí.

Najednou naše oko,

zachycuje momenty hojnosti kolem nás.

Naše ucho slyší, že na nebi je klid a po cestě jezdí pouze auta,

autobusy, motorky a kola.

Co můžeme dělat my lidé,

kteří chceme normálně žít?

Vždyť proto jsme přišli na tento svět,

tvořit, budovat, milovat a žít.

A tak se dívám k nebi a říkám KÉŽ BY……