AHOJ MARTINO,
„Ahooooj“
usmála jsem se a natěšeně se podívala na kámoše,
kterého jsem neviděla dlouho,
vlastně naposledy před zlovidem.
Kluk se kterým se občas sejdeme,
couráme po lese a kecáme o „nesmrtelnosti brouka“.
Řekl mi:
„ Hele chtěl bych pro mámu na narozeniny t
vou knihu HOROSKOPŮ na rok 2023,
ale nechci si jí objednávat přes poštu.“
„Jasně“. Já na to. Stav se. Zavolej a já ti ji donesu dolů.
Musíš mi ale říci, kdy přijdeš?
At jsem doma,
anebo at se netrefíš do doby, kdy mám konzultaci s klientem.“
„Super, jdem na kafe?"
Přikývla jsem, ne na kafe, ale na krásně chlazenou kofolu.
Plno cukru, ale lahůdka.
Při debatě se mě zeptal.
„Hele, proč se všude fotíš s tvýma knihama,
nebo všude fotíš své knihy?“
Usmála jsem se, a odpověděla.
"Svou rodinu na facebook nedávám,
nechávám na nich,
jestli někde chtějí anebo nechtějí mít své foto.
Nepotřebuji je mít na facebooku, mám je ve svém srdci.
Ale mám plody, kterými se na facebooku chlubím.
Jsou to mé výtvory.
Někdy se chlubím něčím, co moc neumím,
ale je to má produkce, můj projev.
Například zpěv a některé mé koníčky.
Knihy, ale umím a těmi se chlubím ráda.
Jsem vděčná, že se mé knihy stále prodávají.
Jsem vděčná, že se prodávaly i v době zlovidu , kdy bylo vše zavřeno.
Prostě si našly cestu ke svým čitatelům.
Jsem vděčná za to,
že jsem schopná obstát v té obrovské konkurenci na knižním trhu.
V dnešní době je větší umění KNIHU PRODAT NEŽ JÍ NAPSAT.
Děkuji vám. Díky vám se mi to daří.
Martina Blažena Boháčová