STÁTNÍ ZNAK

Státní znak České republiky ve své dnešní podobě,

 je výsledkem poměrně složitého vývoje.

Počátek vývoje je možno datovat do období 12. až 13. století.

Roku 1158, dle kroniky tzv. Dalimila, český kníže Vladislav II.,

za vojenskou pomoc proti Milánu,

obdržel od císaře Friedricha I. Barbarossy královský titul

a náhradou za dosavadní znak s orlicí,

erb se stříbrným lvem v červeném poli.

Skutečně prvně doložený lev –

coby symbol panující dynastie Přemyslovců,

však pochází z roku 1213 z jezdecké pečeti

moravského markraběte Vladislava Jindřicha.

Původně se tak jednalo o spíše přemyslovský dynastický erb,

zatímco zemským symbolem zůstávala nadále tzv. svatováclavská orlice,

s tím, jak se středověcí panovníci snažili upevňovat své postavení,

snažili se také o přednostní užívání svého erbu

a tím se postupně stříbrný lev v červeném poli stal

nejen symbolem dynastickým,

 nýbrž i zemským, kdy v této funkci přetrval až do roku 1918.

Se vznikem samostatného československého státu v říjnu 1918,

vyvstala rovněž potřeba nového výsostného státního znaku.

Na základě ankety, kancelářský oficiál Archivu ministerstva vnitra,

Jaroslav Kursa připravil návrh na realizaci

malého, středního a velkého státního znaku,

jenž vycházely z historických zemských znaků dotčených zemí.

Samotné výtvarné provedení poté následně provedl František Kysela.

 Existence těchto tří znaků ČSR byla potvrzena zákonem čís. 252/1920 Sb. z 30. března 1920.