SVATBA NA PRVNÍ POHLED - SPOLUPRACOVALA JSEM

LETOŠNÍ ROK BYL ZAJÍMAVÝ I PRACOVNĚ.

Zúčastnila jsem se několika projektů,

A jedním z nich byl projekt SVATBA NA PRVNÍ POHLED.

Natáčelo se v atelierech TV NOVA a bylo to zajímavé, tam jsem byla poprvé.

Největší vzpomínku mám ale na parkování v TV NOVA, protože parkování a já se nesnášíme.

Hned jsem tam udělala zmatek, že chudák pan vrátný běhal a sháněl který chytrák zaparkoval tak blbě?

I já jsem si říkala: Ti lidé jsou opravdu divní. Neumí ani zaparkovat.“ A zakroutila jsem hlavou.

Myslela jsem si to do té doby, než se ukázalo, že ten výtečník jsem já, no jak jinak.

Potom už to šlo normálně, testy, přechod přes turniket, upozornění že mám být potichu, protože jdeme kolem studia, kde se natáčejí zprávy.

Každý mě upozorňuje a to všude, že se mám ztišit.

Je to už od dětství.

Ale co s tím mám dělat?

Prostě od dětství lezu všem na nervy s tím, že je mě všude slyšet, všude vidět.

Už tolikrát se stalo, že jsem si umínila, že někam vstoupím a budu jako šedá myška nenápadná, zakřiknutá, sedět vzadu a dělat, že nejsem.

Jenže vždy se stane něco, že na sebe nějak upozorním, nevydržím jen poslouchat debatu, ihned se potřebuji zapojit.

A situace se okamžitě změní.

Mám takovou vlastnost, že když něco prožívám, jsem schopná zapomenout na svět kolem sebe.

A tak i když vím, jak jsem v některých situacích nemožná, tak také vím, že v jiných situacích jsem docela možná.

Tak snad se to vyváží.

ODKAZY NA VIDEA

VÝKLAD KARET ZDARMA