JAK PEČOVAT O SVŮJ MOZEK - VIDÍME MOZKEM

věštecké schopností 

www.youtube.com/watch?v=gmGKlTzelbs

 

Můj mozek a jeho vliv na to, jak vidím?

Když se člověk začne zajímat o své tělo, dozví se mnoho zajímavostí.

Spoustu věcí by měl dávno znát.

Já najednou zjišťuji, že je tolik věcí, které nevím. Anebo vím?

Rozhodně je čas si některé věci zopakovat.

Tak jsem se zamyslela nad tím

CO MÁ MŮJ MOZEK SPOLEČNÉHO S TÍM, JAK VIDÍM?

Dočetla jsem se, že celá 1/4 mozku je určena pro vidění.

Je to mnohem víc než u ostatních smyslů.

Když se podíváme na oční pozadí uvidíme optický nerv.

Optický nerv na očním pozadí je vlastně výběžkem mozku.

Když budeme cestovat očním nervem dovnitř,

dostaneme se přímo do něj.

Naše oko je jakýmsi oknem,

ve skutečnosti vidíme mozkem.

Takže oči jsou brána do duše? Ne. Oči jsou brána do mozku:))))

 

 

Oko je jen 1. krok. kam zamíří obraz,

ale většinu práce zde odvádí mozek.

Náš mozek je dokonale nedokonalý.  

 

 

Kdykoli se na něco podíváme,

vidíme okolní svět vcelku, najednou. 

Prostě spojený celek. 

 

Všechny aspekty viděného obrazu jsou

ale mozkem zpracovávány zcela odděleně.

 

Jak velký zázrak je, že normálně vidím.

Někteří lidé to tak nemají. 

Například 

Někdo nedokáže rozeznat barvy.

Jiní, což je ještě zvláštnější, nejsou schopni vnímat pohyb.

 Je to, jako byste neustále sledovali řadu momentek za sebou.

Poškození „tvářové“ části mozkové kůry

(slovo tvářová je v uvozovkách proto, že tato část zpracovává i jiné informace)

způsobí,  že lidé přestanou poznávat tváře,

včetně své vlastní v zrcadle.

 

U zdravého člověka mozek dokáže sloučit všechny tyto zrakové elementy tak,

že svět vidíme v jednom souvislém plynulém toku.

 

 

Jak poznáme, co vidíme?

Dejme tomu, že jste se podívali na tvář člověka, kterého máte rádi.

 Tvář se přitom trochu pohnula, třeba se usmála.

Jak ji vidíte? Jak poznáte, že to je tvář, a ne něco jiného?

Od tváře se odrazily světelné paprsky.

Prošly vašima očima a dopadly na sítnice 

(teninké blanky na jejich zadní vnitřní ploše).

Tvoří je několik vrstev různých druhů nervových buněk.

Ty převedou informace o tvaru, barvě, směru pohybu

a prostorové hloubce do řeči nervových vzruchů.

 

 

UPOZORNĚNÍ:

už sítnice zpracovává některé složky zrakového vjemu zvlášť.

 

Jinak řečeno:

zrakové čidlo „rozloží“ zrakový vjem,

v našem případě tvář, na jednodušší „prvky“.

 

Ze sítnice vzruchy putují jedním milionem nervových vláken

zrakového nervu nejprve do zrakové části mezimozku.

 

Z MEZIMOZKU se zmíněné „prvky“ dostanou do zrakové mozkové kůry 

v samém pólu týlních laloků mozku.

 

Označuje se V1 (V je od slova vizuální, zrakový, číslo 1 znamená první, primární, protože jde o první místo, kde se zrakové informace v mozku zpracovávají).

Po zpracování se odtud informace stejně bleskově předávají do dalších zrakových částí mozkové kůry, které jsou v týlních lalocích mozku a přilehlých částech laloků spánkových a temenních.

Všech zrakových oblastí mozkové kůry je víc než třicet.

 

Skládání obrazu

Základní zrakové informace (tvar, barva, směr pohybu, prostorová hloubka)

putují ze sítnice až do různých částí zrakové mozkové kůry souběžně,

 jako byste kopírovali celé složité obrazce najednou.

Přesuny informací přitom trvají jen zlomky sekundy.

Na každé úrovni cesty ze sítnice přes zrakový mezimozek a V1/

ZRAKOVÁ MOZKOVÁ KURA

/  do dalších oblastí se přitom „kopie“ trochu přepracuje.

 

Připomínám, že slovo „kopie“ je ve skutečnosti činnost stovek milionů až miliard synapsí přesně uspořádaných v čase a prostoru.

 

Synapse je spojení neuronů (nebo smyslové buňky a neuronu), sloužící k předávání vzruchů

 

Stačí malé narušení, a už vidíte svět kolem sebe docela jinak, než jste-li zdraví.

 

Od jisté úrovně začne zraková kůra tyto základní zrakové informace, pohyby, světelné rozdíly, tvary a barvy, které odpovídají tváři, opět „skládat“.

Takže ta zraková kura  dá dohromady oblast čela s vlasy, oči, nos, ústa i bradu.

Ve „tvářové oblasti“ zrakové kůry se „složí“ tvář celá.

 

Téměř současně se tento nový záznam porovnává se záznamy v dlouhodobé paměti.

 

V dlouhodobé paměti máte uloženy informace

Okamžitě víte, zda jde o člověka, kterého znáte,

nebo o tvář neznámou.

 

Potom je citová pamět…..

Porovnání s citovou pamětí navíc určí,

zda jde o tvář vyhlížející mile,

zlostně nebo nedůvěryhodně.

 

 

Z toho plyne důležitá věc.

Mozky lidí ani zvířat svět nekopírují ani „nefotografují“,

 

ale doslova vytvářejí.

 

A to více nebo méně přesně.

 

Proto se může stát, že za neobvyklých světelných podmínek

(nebo máme-li strach)

uvidíme ve zkroucené větvi hada.

 

 

 

Propojování informací  informace se propojují,

Na hranicích spánkové, temenní a týlní mozkové kůry 

se zrakové, sluchové (ale i prostorové a dotykové) informace mohou vzájemně propojovat.

Jestliže tedy tvář, na kterou se díváte, právě mluví, poznáte to.

 

 

TAJEMSTVÍ VĚŠTECKÝCH ENERGIÍ. 

PROČ ROZUM NEPOSLOUCHÁ DUŠI 

 

VÁŠ VESMÍRNÝ LABYRINT PŘEDSTAVUJE VÁŠ PROSTOR INFORMACÍ.

Tyto informace jsou vaší energetickou matricí.

Prostor, na který se můžete a máte přesunout.

V případě, že je člověk v nevyhovující pozici znamená to,

že se přesunul někam kam nepatří.

Je potřeba nasměrovat svou energii

/ popis přání, vnitřní zdroj, duše, vesmírný labyrint /

 když duše vnikne do prostoru vesmírného labyrintu,

hledá variantu vhodnou pro vás.

 

Jak ji ale najde v tom obrovském množství možností,

které máte?

 

Budeme si vše představovat v podobně energetických přenosů.

 

Představme si duši,

která putuje vesmírným labyrintem

a je naplněná informacemi,

které jste do ní vložili ze své vědomé úrovně.

 

Jak ona ví k jakému místu  se má přiblížit 

 

Ona vidí také v úrovních energií. 

 

Představme si to místo,

jako osvětlenou plochu.

 

Na této osvětlené ploše Jsou informace,

které jsou zatím v nerealizované podobě.

 

my potřebujeme, aby se nezrealizovaná podoba zhmotnila. 

 

Vědomí, které jsme použili,

si našlo cestu jak se dostat do prostoru nevědomí, 

kde se tyto informace nacházejí. 

 

 

 

Nevědomí je sféra odkud přichází intuitivní myšlenky,

různá odhalení, schopnosti věštců.

 

Ale pozor ne každý má opravdu napojení,

někteří si info cucají z prstu.

 

 

Z nevědomí vznikají geniální díla, výborné nápady.

 

PRAVDA 

 

Do vědomé úrovně se informace dostávají z vnějšího světa. 

 

Když mi zaneseme prostřednictvím duše informaci

do našeho vesmírného labyrintu,

tam jsou udaje, které jsou pravdou.

Ovšem naší pravdou.

 

 

Proto se často vyjadřuji k tomu,

že pravda jako taková nemůže existovat,

protože každý má svou vlastní pravdu.

 

 

Lidé se nikdy nedomluví tak,

že budou tvrdit, že mají pravdu.

 

 

Protože ostatní ji mají také a je jiná, je jejich. 

Nedovedeme si ani představit,

kolik variant pravdy vlastně existuje.

 

Proto je vlastně všechno možné, 

protože u všeho na co si vzpomeneme, 

se dá vytvořit mnoho variant. 

 

 

Když se bude někdo hádat,

kdo má pravdu a kdo ne, nikdy se nedomluví.

 

 

Domluva je možná, pouze tehdy, když ten druhý odkýve něco,

co si nemyslí.

Bud je k tomu donucen anebo chce mít klid. 

 

Když se lidé oprostí od toho, kdo má pravdu a kdo ji nemá,

dostali se do fáze ....BÝT SCHOPEN SE DOMLUVIT.

Začnou domlouvat krůček po krůčku podmínky,

na které by měly přistoupit zúčastněné strany.

 

 

Jenže při domluvě těch podmínek

se opět v matrici energetického centra

hledá nějaká forma ,

kterou by protistrany,

alespon částečně vzaly jako stav,

který jsou schopny akceptovat.

 

Určitá forma pravdy, ale.....

protože to není úplně ta krystalická pravda,

která je vlastní každé straně,

tak se vše musí sepsat.

 

Protože slovo je forma,

která popisuje,

na jakou pravdu jednotlivci vlastně přistoupili.

 

 

Aby se pravda mohla proměnit v interpretaci,

tedy do něčeho, co se dohodne,

 musí to být písemně,

a projít filtrem rozumu.

 

 

ČÍM VÍCE LIDÍ, tím více filtrů.

 

 

TAJEMSTVÍ VĚŠTECKÝCH ENERGIÍ 

 

Údaje, ze kterých čerpáme

ve Vesmírném labyrintu mají energetickou strukturu.

 

Ty údaje pracují s hmotným světem člověka

a jsou vysílány v různých symbolických popisech.

 

Vědomá úroveň jakoby vysílala přání,

nebo otázky

a z Vesmírného labyrintu přicházejí údaje, k

teré mají zatím energetickou strukturu.

Tak vznikají odhalení, nápady,

které je potřeba zhmotnit.

 

 

Díky informacím ,

které mají energetickou strukturu

a které jsme získali z různých světů,

se dostávají k našemu rozumu.

 

A on s tím začíná pracovat, a to po svém.

 

Stejná energetická informace je jiná,

když jde o jiného člověka.

Každý má svůj vesmírný labyrint

a jde také o dobu a místo,

ve které daný jedinec působí,

protože mozek reaguje díky podnětům zvenčí,

které dostává díky svým smyslům.

 

 

Zásadní objevy vlastně ze začátku přicházejí

jako postupné osvícení,

jako poznatek odnikud.

 

 

Vlastně je to jako s dílem,

které se zrodilo díky inspiraci.

 

Dílo, geniálnín myšlenka, nápad 

leží nejdříve v energetickém světě,

než přijde někdo, kdo zapracuje na tom,

aby došlo ke zhmotnění.

 

Opět záleží na tom, kdo to je.

Protože platí, že když dva dělají totéž,

není to totéž.

 

Proč? 

Protože když já mám nějaký nápad,

tak pracuji s energetickým zdrojem, 

který pochází z mého labyrintu. 

 

Když stejný nápad začne řešit někdo jiný,

výsledek bude jiný. 

 

Když někdo přesto bude chtít 

vytvořit přesně to samé co já, 

použije copyright. 

 

Jenže u těch opravdu geniálních věcí 

se to projeví ve formě energií. 

 

Například obraz od nějakého malíře- odborník pozná....

Kniha a informace v ní. 

 

 

dílo......obraz, hudba...film....

Jeden je mistr a druhý, který chce to samé, je ten, kdo kopíruje.

 

Inspirace a originalita, 

nemá mnoho společného s rozumem. 

 

Vychází takzvaně z hloubi duše.

 

Vznikne geniální nápad a ......

myšlenky jsou různé a ne všechny geniální. 

Rozum  potom dokáže pracovat s nápadem

nebo vizí dál.

 

 

A JAK? 

Když vznikne geniální plán, nebo jakýkoli plán, 

rozum je schopen vytvořit prostor,

jak ten plán uvést do reality.

 

Rozum je totiž analytik.

On analyzuje data,

která dostal z Vesmírného labyrintu

ve formě energetické struktury.

 

A začne je ukazovat ve formě,

kterou vytvořil například báseň, obraz, kniha.

 

Dá tomu schéma, vzorec, tvar, popíše ten stav. 

Čím více lidé se do tohoto scématu zapojí, 

tím větší je pravděpodobnost, že se situace zhmotní. 

 

A JAK TO MAJÍ TI, KTEŘÍ ŘÍKAJÍ, CO SE STANE?

A tak kdo jsou lidé, kteří říkají, co se stane v budoucnu?

 

Oni vlastně vidí situace,

které ještě nejsou ve formě zhmotnění,

jsou jen ve formě různých energetických struktur.  

 

VĚŠTECTVÍ, PROGNOZY atd.....

Právě to je schopnost se vyladit 

na zatím nerealizované formy energetických struktur

v těch vesmírných labyrintech,

kterých je mnoho a 

jde o to kdo a jak se dokáže  napojit

na energetické struktury určitých labyrintů.

 

 

 

Astrologům pomáhá horoskop 

numerologům čísla

prognostikům data.

forme je více

 

kdo a jak se dokáže napojit

na energetické struktury labyrintů jiných lidí,

nebo situací: 

 

Tedy  na určitý okruh lidí,

na témata.

lidé kteří prognozují, nebo-li věští, 

mají schopnost překakovat z různých Vesmírných labyrintů 

na různé energetické struktury . 

Dokáží ten prostor střídat. 

 

Je důležité vyhýbat se lidem a věcem, 

kteří chtějí ovlivnit to, jak má 

člověk myslet. 

Což je dnes téma se kterým se setkáváme dnes a denně. 

 

/ popis videí, proslovů / 

 

JSME SOUČÁSTÍ KOLEKTIVNÍCH ENERGIÍ

Jsou období, kdy všichni řeší určitá témata,

a tak ten, kdo pracuje s prognózami na budoucnost,

se napojuje na energetické struktury těch otázek.

 

Jenže i u těch prognóz může docházet k omylům,

protože někteří z těchto lidí nevidí

některé ty energetické STRUKTURY zřetelně

nebo si pomáhají rozumem,

který je ale jejich rozumem.

Když si ten, kdo dělá někomu prognozu začne pomáhat rozumem.

Výklad není v pořádku. Je zkreslený.

Rozum myslí na základ vlastních  zkušenosti. 

 

OMYL V PROGNOZE 

Může být způsoben také něčím jiným

a to tím, že se člověk,

který prognózuje budoucnost

naladí na energetický zdroj,

který nebude realizován,

bud vůbec

anebo se realizace nebude týkat doby,

o které se hovoří.

 

Anebo k tomu, aby se energetická struktura zhmotnila, 

je potřeba aby okolí vykonalo něco, co nevykoná. 

 

Potom se řekne něco, co zcela zapadne.

 

POZOR 

Když se například dělá prognóza

do daleké budoucnosti,

tak se člověk na formu energií napojí,

ale hodnotí je v souladu současných znalostí.

ANEBO V SOULADU S PŘEDSTAVAMI,

KTERÉ SE O SOUČASTNÉ ZNALOSTI OPÍRAJÍ. 

 

 

 

Vlastně to funguje tak,

že se k nám energetické struktury a energetický 

zdroj dostává prostřednictvím různých náznaků, vědění, vizí.

 

A může to být nápad

nebo poselství někoho zcela jiného,

jehož energie je člověk

z toho energetického zdroje schopen zachytit.

 

ODKUD JSOU ZNALOSTI nebo info o BUDOUCNOSTI. 

Neteří lidé dokáží číst z energetického pole.

Ti lidé nečtou informace, ale čtou energie

Takže dokáží přečíst energie lidí,

které třeba ani neznají,

ani nevědí,

že existují anebo s nimi nepřicházejí do osobního kontaktu.

 

Číst z energií neznamená číst pravdu,

ale znamená to,

čít jaký druh energií vysílá někdo z okolí.

 

SEBEKOUČINK 

Když se jedná o naše osobní životy,

je potřeba jít do našeho vlastního vesmírného labyrintu

a hledat nerealizované sektory v tomto prostoru.

 

Hledat to nerealizované,

ale co lze propojit s naší 

 vědomou úrovní.

 

Na vědomé úrovní po tom toužíme

předáme informace vnitřnímu zdroji,

ten předá informaci naší duši

a ona hledá nerealizované energetické sektory

v našem vesmírném zdroji,

protože my potřebujeme,  aby to co žádáme bylo o nás a ne o tom,

co jsme viděli u někoho jiného.

Může to být podobné,

ale MUSÍ TO BÝT NAŠE VLASTNÍ.

VYTVOŘENO Z NAŠICH ENERGETICKÝCH ZDROJŮ.

A to platí i pro různé druhy spolupráce s někým.

 

Je velmi důležité,

aby tyto informace potom zachytil mozek

a pochopil o co těm energiím vlastně jde.

 

Jak vlastně funguje mechanismus spolupráce

mezi vědomím a nevědomím?

 

I zde je mnoho intepretací.

 

Princip by mohl být ten o kterém tady hovoříme.

 

Označíme tedy to, co nám plyne z nevědomí jako info duše.

 

Kdyby rozum chápal vše,

co duše vysílá, byl by to zajímavý svět.

 

Myslím si, že takové světy existují.

Jsou na jiných frekvencích.

 

Civilizace je tam zcela jiná a hlavně bez válek,

bez nemocí, bez peněz….

nepředstavitelné pro náš rozum

a pro formu našeho myšlení

pro které jsou peníze alfa a omega všeho dění.

 

 

Představit si, že jsou světy, kde tato energie neexistuje.

 

Duše vysílá ....

Rozum odmítá slyšet slabé signály duše

a tvrdí autoritativně své.

 

Je to tak i s lidmi,

kteří dostanou pocit, že mají patent na rozum.

 

 

Kdž rozum přemýšlí,

pracuje s označenými objekty.

 

Označil je pomoci slov, definic,

 

Proto lidé označili situace,

aby rozum věděl,

čeho se má přidržovat

a aby uměl definovat o co mu vlastně jde,

 

Symboly, pravidla slov, schémata

 

Označení bylo přiděleno všemu, co nás obklopuje.

 

Když se rozum setká s informací,

která zatím není pojmenována,

vnímá ji jako něco nesrozumitelného.

 

Rozum to vnímá jako nedefinovatelný poznatek.

 

Když tento poznatek lze nějak definovat rozum pochopí,

ale jak se má definovat energetický pojem,

který zatím funguje pouze na bázi energetického přenosu?

 

 

Proto když vzniká nějaký originální poznatek,

je potřeba k němu vybrat označení,

které ale bude vnímat jako označení i mozky jiných.

 

 

Proto tvrdím,

že vše, pro co existují slova,

kterým ostatní rozumí existuje

i přesto, že si na to nemůžeme sáhnout.

 

 

Nevědomost můžeme krásně vypozorovat u dětí,

Ty se učí vnímat energie barev i slov.

Tady přichází forma, které říkáme obrazová technika

Když něco řekneme ukážeme to například na obrázku,

Nebo formou zvuku.

To je kravička, ta dělá bu

 

DUŠE A ROZUM 

DUŠE NA ROZDÍL OD ROZUMU NEPRACUJE

S TAKOVÝM OZNAČOVÁNÍM,

 

Jak tedy může duše vysvětlit rozumu svůj postoj?

 

Duše totiž nepopisuje slovy, ale emocemi.

Ona totiž cítí a ví.

A to je rozdíl mezi formou komunikace rozumu a duše.

 

 

Domluva tedy není jednoduchá.

 

Duše něco cítí a upozorňuje na to.

 

 

Rozum tvrdí, že to není možné.

 

Jenže forma emoční, je formou energetického shluku,

 a teprve potom se to přenáší do hmotného světa.

 

Rozum vše pochopí až je to v hmotném světě.

 

Takže tedy duše se naladí na energetický shluk

a zjistí něco,

co ještě není v materiálním světě

a rozum teda tvrdí, že to neexistuje.

 

 

Jak to může duše rozumu vlastně předat?

 

Navíc rozum si můžeme představit jako nějakého sebestředného chlapa,

který se domnívá,

že vše lze vysvětli, a ještě hůř se může domnívat, že má patent na rozum.

 

 

Takže má nějaké informace a o ty probírá a pracuje s nimi.

 

Jak? To už je na formě rozumu. Na společenství, na době……

 

Aby se poznatky s duše dokázali prodrat k rozumu

je potřeba najít slabinu v systému,

který kontroluje rozum.

 

Duše používá hlas beze slov,

mluví a slova nahrazují pocity,

které se rozum snaží potlačit.

 

 

Ani zvuk, který duše umí vnímat

nezná hlasitost.

Je to všechno energetický proces. 

 

Hlasitost dodá až mozek,

například když vzniká nahrávka, nebo myšlenka.

 

 

Každý člověk má intuici,

ČASTO SI KLADME OTÁZKU A HELDÁME HRANICI

 

Co je intuice a co je mixování myšlenek rozumu.

 

Je to, co cítím moje intuice,

anebo rozum převládl a vyvolává pocity,

které bych neměla zaměňovat s intuicí?

 

Jak se vzynat v chodu myšlenek, 

kterými nás zaměstnává mozek, 

jak poslouchat hlas bezeslov, 

kterým komunikuje naše duše.

 

Kdo může určit, co já když říkám je des.......informace

anebo něco co beru z energetického pole a ještě to není zhmotněno. 

 

V SEBEKOUČINKU SMERUJEME SVOU DUŠI,

ABY SE NALADILA NA ENERGETICKÉ SEKTORY

 V NAŠEM VESMÍRNÉM LABYRINTU

,KTERÉ JSOU ZATÍM NEREALIZOVANÉ.

 

Duše má přístup k poli informací,

se kterými se naučí pracovat a díky tomu se vytváří stav,

kterému říkáme náš život.

 

Díky tomuto vhledu vaše duše tak rok a půl dopředu ví,

co jí čeká a dává informace rozumu,

který je ale zaměstnán sám sebou

a nepřikládá těmto energetickým informacím význam.

 

 

A tak energie sílí.

Problémy narůstají…..emoce se hrotí a

Duše na rozdíl od rozumu cítí a ví.

Kolikrát se stane to,

že když něco prožijeme,

uvědomíme si,

Vždyť já jsem to věděla, já jsem to říkala, já jsem to cítila.