Podporuje mojeID

DUCHOVNÍ PARTNER

DUCHOVNÍ PARTNER, kdo to je a můžeme ho potkat?

Ano, duchovního partnera potkat během života můžeme a velká spousta lidí ho také potká. Nepotkají ho ale všichni. I když všichni po takovém setkání touží. Budu psát o ženách, ale bude-li to číst nějaký muž, platí to i opačně.  

Takže každá žena touží po tom, aby během svého života potkala duchovního partnera.

Většina žen, se kterými se setkám, o tom mluví.

Když se ale zeptám, co to vlastně je a jak si svého duchovního partnera představují, ženy se tváří rozpačitě a začínají diktovat, co by takový duchovní partner měl vlastně splňovat.

Jenže duchovní partner nemusí splňovat vůbec nic. Žádnou představu a většinou ji ani nesplňuje. Když se objeví duchovní partner v životě člověka, najednou je všechno jinak. Duchovního partnera zřejmě potká člověk, který je vnitřně srovnaný.

Člověk, který si je vědom sám sebe. Duchovní partner akceptuje plně svobodu toho druhého, chápe toho druhého, nic nepožaduje a mezi dvěma lidmi nastává zvláštní soulad.

Duchovní partner nemusí být sexuální partner. Může, ale nemusí.

Často spolu ti dva lidé fungují tak, že je k sobě přitahuje něco zvláštního, co ani jeden z nich neumí popsat a vlastně často ani nechápe. Něha a láska mezi nimi ale existuje.

Když se potkají, obejmou se, přitulí se a cítí velkou osobní blízkost. Když nejsou spolu, chybí jeden druhému. Jsou na sebe napojeni. Když je život rozdělí, dlouho to nevydrží a opět se tyto dvě duše vyhledají. A zajímavé je, že nemusí tito lidé dělat vůbec nic. Vesmír zorganizuje stav, kdy se k sobě opět dostanou.

Duchovní partnerství není partnerství, kdy to cítí jenom jeden, musejí to cítit oba. Ti lidé vlastně nevědí, jestli se milují, anebo co je to vlastně spojuje, jsou dva a přitom jeden. Často se v jejich životě odehrávají podobné situace. Většinou o sobě vědí mnohem dříve, než se setkají. Znají se z dětství, nebo z nějaké akce, nebo o sobě slyší, například o nich hovoří nějací kamarádi, nebo se někde potkají a potom se nevidí. Později až dozraje čas, přijde situace, která je spojí. Jestliže se má ze vztahu stát opravdu něco hlubšího, je potřeba aby se benevolentně chovali oba partneři.  

Nejideálnější a jako v pohádce je situace, když se z životního partnera stává po letech partner duchovní. Takových případů je sice velice málo, ale jsou.  

Někdy se děje to, že spolu dva partneři žijí, potom se na nějakou dobu rozdělí a žijí každý život s někým jiným a někde jinde.  

Po čase se opět potkávají. V životě mnoha lidí to funguje asi takto.

Nejdříve potkáváme životní partnery a potom toho duchovního.  

Životní partner přichází proto, abychom s ním zplodili děti, budovali domov, hospodařili spolu a žili rodinný život. Potom se cesty rozdělí.  

Potom přijde období, kdy přichází partner duchovní.  

Osobnosti obou partnerů musí ale už být připraveny. Jinak se duchovní partneři mohou minout.  

Duchovní partneři mohou dokonce žít i v jiném vztahu. Ale protože jsou k sobě přitahování, přichází problém, který se řeší s tím třetím partnerem ve vztahu.  

Málokdo totiž akceptuje, že jeho partner má někde druhou část duše a ve vztahu žije úplně s někým jiným.  

Často se setkávám s tím, že se setkají dva partneři. Dvě duše, které k sobě patří. Klape jim to ve všech směrech, ale nemají spolu sex. Na začátku setkání spolu sex mají, lidé totiž přemýšlejí tak, že když ve vztahu není sex, vztah nemůže fungovat. A tak většina duchovních partnerů spolu na začátku vztahu sex má, ale potom se jejich partnerství přesune do jiné roviny, kde už sex tak důležitou roli nehraje.  

Někdy se duchovních partnerů stává, že spolu nemají sex bud vůbec, anebo jejich sexuální aktivity jsou méně časté a nakonec ustanou.  

Potom se může stát, že některý z partnerů svou sexualitu uvolní někde jinde a s někým jiným.

Fyzická potřeba, sexualita, která nedá mnohým lidem spát. V dnešní době, kdy je kolem plno různých dráždidel, mnoho dostupných partnerů na různých seznamkách, kdy jak muži, tak dokonce i některé ženy tvrdí, že hledají někoho jen na sex, je tato otázka velice složitá.  

Mnoho žen si myslí, že když někoho potkají a mají s ním hned sex, tak ho prostě dostanou do vztahu. Mnoho těchto žen se splete. A jsou zklamné. Sex sice zabere, ale žena funguje jen jako milenka. Mnoho mužů v dnešní době hledá ženy jen na sex, ale život žijí někde jinde a spokojeni jsou s někým jiným.

A dnešní ženy sex neodkládají. Stále ho berou, jako aktivitu, kterou uloví vztah.  

Když se nabízí sex, všude kam se člověk podívá, tak proč si to nezkusit? Je ta jako, když člověk stojí pod jabloní a drží v ruce kvalitní a chutné jablíčko. Jenže na stromě jsou další jablíčka a všechny se nabízejí.

A co když to jiné jablíčko chutná jinak? A tak člověk utrhne další jablko a zjistí, že je sice jiné, bud větší, nebo menší, nebo barevnější, ale že chutná podobně. A ty ostatní jablíčka jsou na tom úplně stejně. Jenže proč mít jen jedno, když se mi nabízí celý strom?

A přesně tak to funguje v dnešním světě v oblasti vztahů. A tak i duchovní partnerství dostává jiný rozměr a rozhodně vyžaduje od obou partnerů pochopení, co to vlastně prožívají.

Je ovšem nutno říci, že mnoho duchovní partnerů se ale také potká proto, že se zamilují, že spolu mají sex, že se jejich vztah nějak posunuje, že tomu vlastně ani jeden z nich nerozumí, o co se tady jedná a že je potřeba, aby pochopili. Bud jde o vztah a anebo jde o duchovní partnerství.

Jak se to ale pozná?

Když si uvědomím, že téměř každá zamilovaná žena, která mi volá a ptá se, jak to bude dále, mi tvrdí, že potkala karmického partnera, že potkala partnera duše, tak ji musím upozornit na to, že to jestli je to duchovní partner, či nikoli nepoznáme ihned a ani to nijak neovlivníme.

Je to napsáno v nějaké knize osudu a často se dějí situace, kdy se dva duchoví partneři od sebe neodrhnou ani, když přijde spousty překážek, protože osud to vždy zařídí tak, aby se k sobě z nějakého důvodu vrátili a fungovali nadále.

Duchovní partnery potkáváme ve druhé polovině života. Když je potkáme, často nevíme, že je to náš duchovní partner a spleteme si zamilovanost a lásku.

Tady je potřeba říci, že zamilovanost je stav na začátku vztahu, kdy člověk neví, ani jak se jmenuje, má hlavu v oblacích, tváří se jako blázen a dělá věci, které později nechápe. Zamilovaní lidé se stále hladí, líbají, jeden druhému leží v objetí a sex trvá klidně celou noc, anebo netrvá, ale je krásný už tím pocitem zamilovanosti.

Tento stav, ale pomine. U někoho po několika týdnech, u někoho po několika měsících a začne se tvořit vztah, který je založen na lásce, porozumění a měl by být založen na důvěře.

Podle mě se teprve nyní pozná, ale zase ne ihned, jestli jde o partnera duše, anebo ne.

Duchovní vztah a duchovní partner. Duchovní vztah je ten, ve kterém jsme sami sebou. Duchovní partner je ten, který nás nechá, abychom byli sami sebou. A duchovního partnera můžeme mít jen tehdy, když ho necháme, aby byl sám sebou.

Neznamená to, že když potkáte duchovního partnera, že se s vámi nemůže rozejít.

Neznamená to ani, že neprožívá bud on, anebo vy nějaké problémy.

Neznamená to ani, že musí trávit čas jen s vámi.  

Neznamená to, že někdo něco musí, ale znamená to, že prostě může.

Záleží na tom, jak vyspělí je partner duše a jak zhodnotí, co může, co je ještě pro toho druhého únosné a co ne.

Do duchovního partnerství dvou lidí, neustále zasahují třetí osoby.

Převodníci, sváděči, lidé toužící mít také vztah, nebo lidé toužící mít něco, co mát ten druhý. Duchovní vztah se neustále prověřuje různými zásahy třetích osob zvenčí. Duchovní stav toto svádění vydrží pouze v případě, že oba partneři jsou již na takové úrovni, že jsou schopni pochopit hloubku onoho vztahu.  

Člověk, který potřebuje někoho k tomu, aby něco měl, nebo aby si něco vyřešil, takový člověk na duchovního partnera zřejmě nenatrefí. Není na duchovní partnerství připraven.

Na partnera ano, ale se souzněním duší to nebude asi mít nic společného.

A to proto, že od toho druhého mnoho očekává.

Od duchovního partnera nic neočekávejte, jestli to má být, půjde to samo.

Budete mít společný cíl. Přijde to samo od sebe.

Budete mít společné zájmy a můžete spolu třeba něco tvořit, nebo jen snít, nebo psát, nebo něco podnikat. Ale půjde to samo. Mělo by vše plynout. Ale ne vše jde lehce, to by nebyl život. Než dva partneři pochopí, že jsou partnery duchovními, musí na sobě oba hodně pracovat a připraví jeden druhému horké chvilky.

Potom záleží na vztahovačnosti jednoho či druhého a také na uvědomění si toho, že jsou situace, kdy já nejsem on a on není já, ale jsou situace, kdy já jsem on a on je já.

A to neznamená, že duchovní partner nemá svůj život někde jinde s lidmi, které neznáte, nebo kteří vás neznají.

Naše duše prošly mnoho světů a potkaly mnoho lidí, mnohokrát se zamilovaly, měly sex s mnohými lidmi, a tak i v tomto životě je okolí lidí velmi pestré.

Duchovní partneři jsou ti, kteří mají svůj společný svět, ale kteří akceptují i to, že je i jiný svět. Svět toho druhého, do kterého oni nepatří.

Vývoj může být různý. Duchovní partneři mají svůj svět, ve kterém si žijí a potom jsou světy, do kterých ten druhý nepatří, anebo patří jen částečně.

Když potkáte duchovního partnera, gratuluji vám.

Napovídá to o vás, že jste vyrovnaní a v pohodě. Že jste se zbavili strachů a pochybností a že víte, že duchovní partner je sice někdo, na koho jste napojeni, ale to je všechno. Není tady jen pro vás, a přitom je tady jen pro vás. Má svůj život a přitom je i v tom vašem životě. Neukrývá vás před okolním světem a hrdě se k vám hlásí. A vy? Akceptujte jeho svobodu a to že má svůj svět, do kterého vy třeba vůbec nepatříte. Zároveň se ale velmi intenzivně projevuje i v tom vašem světě. S duchovním partnerem se dobře znáte, vždyť už jste spolu prožili více životů.  

Martina Blažena Boháčová, www.astrobohacova.cz