Kategorie

Podporuje mojeID

ČLÁNKY O MÉ OSOBĚ

Delší dobu se na sobě snažím pracovat.

Jeden můj facebookový přítel, mi napsal, že příčinou mé změny musí být muž.

Víte, v oblasti vztahů jsem nikdy moc velké štěstí neměla a užila jsem si své. A možná ještě není konec, kdo ví. Jenže já věřím, že tím že pracuji na všech oblastech svého života, tak se harmonie postupně bude promítat do každé mé životní oblasti. Zatím to tak funguje.

 

Ale co nastartovalo mou práci na osobní proměně a na proměně veškeré mé vnější reality?

 

Vlastně to začalo v roce 2012, kdy jsem se úplně nečekaně ocitla na Floridě. Byla jsem tam 3 měsíce a nikdy jsem tuto cestu neplánovala, protože Amerika mě prostě neláká. Láká mě úplně jiné místo a tam částečně pobývám.  budu.

 

Jenže na Floridě se vlastně vše odstartovalo. Píšu o tom ve své knize „MOJE CESTA DO AMERIKY, PŘÍBĚHY Z FLORIDY.“ Kdybyste si ji někdo chtěli přečíst, tak si jí můžete, jako všechny mé knihy objednat na www.ibohac.cz

 

Setkala jsem se tam se svým druhým já v jiné dimenzi. Chápu, že nyní někteří z vás obrátí oči v sloup a řeknou si: „ CO TO KECÁ?“

 

Jenže já jsem se přesvědčila, že jiné dimenze existují a že existujeme několikrát. Kolikrát to zatím nevím, setkala jsem se jen s jedním svých vyšších JÁ.  Dál mě to nepustilo, protože prý jsem ještě na nízké vibrační úrovni.

 

Moje vyšší JÁ v jiné dimenzi, bylo krásné.

 

Krásná žena, a protože tam stáří neexistuje, také mladá žena. Byla nádherná a byla jsem to já. Když jsem se se svým vyšším já setkala, tak jsem se dozvěděla, jaké možnosti bych mohla ve svém životě dosáhnout a hlavně mě to motivovalo se proměnit.

 

Samozřejmě v rámci možností, v této realitě, ve které žiji.  Při tomto setkání jsem také byla nasměrována na téma, kterým se zabývám, a to jsou programy, které jsme zdědili od svých předků, které jsem pojmenovala vzorce duše.

Na Floridě jsem prošla jakousi transformací a dozvěděla jsem se, že to, že se obracíme na anděla, na vesmír a na jiné velikány, je vlastně naše komunikace s našimi vyššími já.

 

ČÍM VÍCE SE ROZVIJÍME ,TÍM VĚTŠÍ MÁME SPOJENÍ NA NAŠE VYŠŠÍ JÁ. PROSTĚ EXISTUJEME NĚKOLIKRÁT A JÁ TO ZAŽILA.

Svým zdokonalování, svým zjemňováním, získáváme lepší napojení, čím více pracujeme na svých energetických vibracích, tím více se nám otevírají dveře do jiných dimenzí směrem k našim jiným existencím.

 

Jsou to dokonalé světy obrazy našeho bytí. SVĚT BEZ VÁLEK, SVĚT BEZ NÁSILÍ, SVĚT BEZ NEMOCÍ.

A tak to lidé pojmenovali, že se dostanou do nebe.

 

Existují ale i jiné světy, které jsou energeticky nižší, než ty naše a na ty se také lze napojit, anebo mají tendence zasahovat do našich životů.

 

A tak to lidé pojmenovali peklo.

 

Klidně může přibývat na zemi počet lidí, protože je hodně světů mimo nás.

 

Ty světy jsou před námi uzavřeny, protože jsme pro ně nebezpečím.

 

Kdyby se našemu světu otevřeli, tak je zahubíme.

 

A tak vlastně probíhá velká transformace našeho světa, ve kterém žijeme a je snaha povznést nás nahoru, anebo stáhnout dolů.

 

Je hodně světů dokonalejších a hodně světů nedokonalejší a proces zpracovávání lidského materiálů, je z našeho lidského hlediska velmi dlouhý.

 

Z hlediska jiných světů ne, protože tam čas existuje nějak jinak.

 

Až se jednou podaří náš svět zdokonalit, dostaneme se do jiné dimenze, do té první, ta první se posune do té druhé, ta druhá se posune do té třetí a tak dále.

 

Na naše místo se dostane nějaká nižší dimenze a na ní začne práce úplně od začátku. A tak to bude zřejmě stále dál a dál a bude vznikat spoustu dalších možností bytí.

Jakých?  To asi náš mozek vůbec není schopen pochopit.

 

Ale co bychom měli být schopni pochopit, je to, že každý z nás je malé kolečko v tom velkém světě a že se každý točíme buď pomaleji, nebo rychleji.

 

Tím jsem jen chtěla vysvětlit, proč tu velkou sílu, která tohle všechno nějakým způsobem řídí, tu sílu nazýváme Vesmír anebo BŮH.

 

Tím jsem chtěla říci, že nestačí, když se posunu jen já, ale je potřeba se posunovat plošně.

 

A TÍM JSEM VÁM VLASTNĚ PŘIBLÍŽILA SVOU PRÁCI, CO TO DĚLÁM A PROČ TO DĚLÁM.

 

A POZOR!!!! 

 JSEM MENŠÍ NEŽ TA NEJVĚTŠÍ ŠPENDLÍKOVÁ HLAVIČKA, TAKŽE JSEM JEM  KOUSEK NĚJAKÉHO PRACHU V TOM VESMÍRNÉM SVĚTĚ.

 

Jenže z čeho se skládá větší celek?

 

Z toho, že se spojí spousta malých částeček dohromady a vznikne hmota s nějakými vlastnostmi.

 

Když tato hmota vznikne, nabaluje na sebe dál a dál

 

A TO JE TO, CO DĚLÁ NAŠE SKUPINA A JINÉ SKUPINY A NĚKDO DĚLÁ DOBRO A NĚKDO NE, ale kdo to zhodnotí?

Takže když jsem chtěla začít dělat to, co dělám, tedy SEBEKOUČINK, tak jsem nejdříve musela změnit sebe. A jsem na úplném začátku své cesty a pracuji na tom, abych se mohla dostat do té vyšší dimenze.

A abych mohla pracovat s ostatními, musela jsem udělat práci také na sobě. Jsem na začátku.

Výsledky jsou malé, ale snažím se.

 

Ale už mám nějaké výsledky, které naznačují, že tato teorie fungovat může.

 

A pozor tyto výsledky nemám jen na sobě, ale také na lidech, kteří jednou přišli ke mně pro pomoc, pro radu  a teď  jsou úžasní, úspěšní a jedou a jedou a zdokonalují a tvoří  a  každý si vybral nějakou oblast.

 

Takže až jednou budete prosit o pomoc svého anděla, vesmír, nebo COKOLI  JINÉHO,  uvědomte si, že hovoříte se svým vyšším JÁ  v jiné dimenzi. Nemusíte tomu věřit, jen si to uvědomte, že vlastně hovoříte sami se sebou.

Záměrně se vyhýbám slovu BŮH, protože mám před tímto slovem velký respekt a nechci ho zneužívat. On prostě v nějaké formě existuje.

A já kdybych o něm chtěla mluvit, tak bych si asi rozmyslela kdy, kde a jak. Protože bych nerada, abych to slovo využívala při prezentování toho, co chci nebo si myslím já.

Na práci s těmito energiemi UŽ MUSÍ BÝT ÚPLNĚ JINÝ KALIBR.

Myslím si ale, že někde v té nejvyšší možné dimenzi existuje moje nejvyšší JÁ a má s touto silou spojení.

A myslím si, že VŠECHNA moje vyšší JÁ  se napojují na sebe z jedné dimenze na druhou. Jenže to je ještě hodně nesrozumitelné.

Tak tolik vysvětlení proč dělám to, co dělám.

A JAK BYCH TO MOHLA DĚLAT, KDYBYCH NEMĚLA ALESPON MALIČKÉ VÝSLEDKY?

 spisovatelka a astroložka Martina Blažena Boháčová- SEBEKOUČINK

 

MÉ ZAČÁTKY JAKO SPISOVATELKA

ZAMYŠLENÍJ)))))) JAK JSEM ZAČALA PODNIKAT S KNIHAMI

I PŘESTOŽE MÁM HODNĚ PRÁCE, udělám si chvíli čas a napíšu si tady svých pár řádků.

Je to asi tím, že zítra mi doručí mou další knihu. Je na světě.

HOROSKOPY NA ROK 2019, VÁŠ OSOBNÍ DENÍK V ROCE 2019

Kdyby mi někdy, někdo řekl, že budu spisovatelka, asi bych mu tomu nikdy neuvěřila.

Kdyby mi někdy někdo řekl, že budu úspěšná spisovatelka a že se mé knihy budou prodávat v DESETITÍSÍCOVÝCH NÁKLADECH, asi bych mu to nevěřila.

Moje cesta spisovatelky se nastartovala v roce 2010.

Všichni mi říkali, že nemám začít psát, protože regály jsou přeplněny, je krize, nemám za sebou žádného sponzora, ani žádný kapitál. Nemám žádné známosti a nikoho, kdo by mě pomohl k tomu, aby se o mně vědělo.

Jenže já jsem věděla, že do toho půjdu,

 PROTOŽE JSEM MĚLA SAMA SEBE A VĚŘILA JSEM SI.

 Byla jsem ochotná tomu věnovat veškerý čas.

A než se k té události dostanu, tak jen podotýkám, že svou první knihu jsem napsala v roce 2010 a vydala jsem ji jen v malém nákladu 1000 kusů, protože to byla má první kniha a já se bála, že ji neprodám a navíc jsem vůbec nevěděla, jak se to dělá.

Těch 1000 kusů jsem prodala a to dost rychle, ale nevěděla jsem, jak to udělat, aby se mé knihy dostali do knihkupectví-

Když jsem šla do knihkupectví, že nabídnu svou knihu k prodeji, nikdo se se mnou nebavil.

Dnes to chápu, protože jsem pochopila, jak funguje obchod s knihami a že není ani tak složité knihu napsat, jako ji v tom dnešním světě přebytků prodat.

Všude kam jsem přišla, mě odmítali.

Jasně! Ppulty byly plné knih různých autorů, tak proč řešit nějakou Boháčovou?????,

Ten začátek byl nepříjemný, byla jsem v roli prosebníka.

A pak jsem změnila taktiku.

Abych se nemusela nikomu nabízet, tak jsem si všechny podnikatelské kroky, jak se dostat mezi lidi vytvořila sama.

Vytvořila jsem si vlastní nakladatelství. Moje nakladatelství se jmenuje „ Blažena Boháčová ezoterface“,

založili jsme si se synem vlastní prodejní sít.

Založili jsme e-shop www.ibohac.cz,

Takže jsem se nejdříve stala spisovatelkou,

potom jsem se stala vydavatelkou

a potom jsem stala také prodejcem.

A rozjeli jsme to.

A šlo to jako na drátku, moje knihy se začaly prodávat tempem, které překvapilo i mne samotnou.

A tak jsem nabídla mé knihy i různým velkoskladům, ale nejdříve jsem udělala takový zvláštní krok.

A ten krok byl, že jsem požádala lidičky v české republice, aby mi pomohli.

A to byla tedy situace jako z filmu.

Lidi opravdu šli do svých knihkupectví na různých místech v České Republice a začali vyžadovat mé knihy.

Prodejci knih nejdříve samozřejmě nevěděli, o koho se jedná, protože za mnou nikdo velký, a zámožný nestál.

 Neměla jsem žádné známosti a byla jsem nováček v tomto druhu podnikání.

Jenže lidé moje knihy osobně vyžadovali a to po celé ČR, později jsem rozšířila i na Slovensko.  A tak se prodejci knih začali poptávat ve velkoskladech, kde mé knihy seženou.  Díky vám moji milí čtenáři, vy jste pomohli tomu, že mé knihy jsou v každém knihkupectví a POMÁHÁTE MI stále.  

A tak lidé začali mé knihy vyžadovat a prodejci knih začali reagovat a zjišťovat o koho se jedná?

A na to jsem čekala.

A když jsem to zjistila, začala jsem jednat.

A byla jsem přijatá velkými distributory, tedy mé knihy byly přijaty, nejdříve v malém počtu, ale když se zjistilo, jak jsou prodejné, objednávky začaly narůstat.

A obchod se rozjel.

Obchodovat s knihami je náročné. Není to jednoduchá forma podnikání.  Ale mě to zatím funguje. Podnikám i v jiných oblastech, ale nyní píšu o své aktivitě. AKTIVITA SPISOVATELKY.

Dokonce jsem jednou přemýšlela, že budu vydávat knihy i jiným autorům.

Potom jsem se ale musela rozhodnout, co je pro mě priorita.  

Protože bych se zavalila prací a musela bych přestat podnikat v nějaké jiné z mých oblastí.

A navíc jsem schopná své vlastní nakladatelství zásobovat knihami dostatečně.

Píšu ročně 2-3 knihy.

Od roku 2010 jsem napsala

Horoskopy 2010,2011,2012,2013,2014,2015,2016,2017,2018,2019

Numerologie 1-3. Díl, Učebnice Tarotových karet, Výklad karet v praxi, Moje cesta do Ameriky,

Každá žena je čarodějka, Kniha rituálů, Astrologie vaše životní šance, Minulé životy vzorce duše, Karmický Saturn, Karmická Luna, Černá Luna karmický bod v našem horoskopu, Saturn poselství našich předků, Karmické Slunce,

A nyní mám rozepsány dvě knihy

  1. VENUŠE LÁSKA V NAŠEM HOROSKOPU
  2. KDYŽ ŽENA MILUJE MUŽE

Těším se, že se s vámi setkám prostřednictvím některé z mých knih a uvidíte, že nebudete litovat.

 

Ale každá mince má dvě strany.

Lidé, kteří knihy nepíšou nebo napsali jednu či dvě a moc se neprodávají, mě občas sem tam někde kritizují, vždy se jen doslechnu, ale nevím nic bližšího a neřeším to.

Děkuji vám všem, že jste mi pomohli mé knihy dostat do všech knihkupectví v celé ČR.

Tak nyní jsem se vyznala a jdu zase pracovat

AHOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOJ

 

 

MŮJ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH - ROZVOD RODIČŮ

Můj životní příběh. Rozvod rodičů.

Vím, že jsou lidé, kteří ke mně chovají sympatie, ale jsou také lidé, kteří mě příliš nemusí.

Nejsem jim sympatická z různých důvodů a je to samozřejmě jejich volba.

Tento článek je pro vás, kteří mě máte rádi.

Pro vás, kteří ke mně chováte své sympatie.

Jak se říká: „ Není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.“

Některé věci v životě se mi povedly a jiné zase ne.

Chtěla jsem vám napsat o jednom úseku svého života. A přidám další. 

Když mi bylo 13 let, nebo 14 let, nevím přesně,  rodiče se rozvedli.

Bylo to nepříjemné období a nerada na něj vzpomínám.

Myslela jsem si tehdy, že se mi zhroutila stabilita a že jsem ztratila půdu pod nohama.

Oni si řešili své situace a já si řešila své.

Moje maminka si našla nového muže, Láďu.

Byl to výborný a kvalitní chlap. A byl moc krásný. To mohu posoudit až z nynějšího úhlu pohledu.

Kdybych ho dnes potkala já, určitě bych se do něj zamilovala.

Navíc to byl velice šikovný a zručný člověk.

Maminka jako každá zamilovaná žena si začala rozjíždět svůj nový životní příběh a do toho já jsem moc nezapadala.

Vlastně jsem do něj nezapadala vůbec.

S dnešním odstupem vím, že to bylo proto, že jsem odmítala jejího nového partnera.

Nechtěla jsem vnímat, že můj tatínek a moje maminka již nejsou spolu.

Pro mě byl život tatínek a maminka. A to najednou přestalo.

Můj taťka odjel pracovat do Prahy a maminka se přestěhovala se svým novým partnerem do nového bytu a potom také do jiného města.

Nejdříve jsem zkoušela bydlet s nimi.

Ale nešlo to.

Byla jsem asi moc protivná. Nechtěla jsem akceptovat situaci. Teď to vím.

Myslela jsem si, že jsou protivní oni na mě. Tak jsem to vnímala.

Dnes už vím, že prostě chtěli všichni žít svůj život a já jsem do něj nedokázala zapadnout.

A tak nastaly konflikty a já se přestěhovala do bytu, který měl můj tatínek.

V tom bytě vlastně bydlím dodnes. Je v Karviné.

Tatínek dlouhodobě bydlel v Karviné, ale vůbec tam nebyl, protože pracoval v Praze a tam si také vybudoval nový úžasný vztah, s úžasnou paní, se kterou je dodnes.

rodinná karma se opakuje:)))))))

Mám to nyní stejné, bydlím v Karviné, ale žiji v Praze a mám to stejné jako on, do Karviné už bych se nikdy nechtěla vrátit. Už tam není můj svět. Nedovedu si představit, že bych musela opustit Prahu a stále jen prosím, ať tady mohu žít.

Když se v Praze nenarodíte a nežijete tady, není zase takové jednoduché se v ní prosadit, hlavně když podnikáte.

A není tak jednoduché vše zaplatit. Nájmy jsou zde velmi drahé a člověk se fakt musí hodně obracet, aby to zvládl.

Uvidíme, jak to vlastně všechno dopadne. Ale já vím, že Praha je můj domov. A někdy v mých příštích vzpomínkách vám napíšu proč.

Vrátím se tedy do období, kdy jsem od čtrnácti let začala žít sama. V bytě. V Karviné.

Docela dobře jsem se učila, i když žádný genius jsem nebyla, ale měla jsem talent na psaní a ráda jsem vystupovala na veřejnosti, tak jsem ve škole neustále pořádala nějaké aktivity, byl jsem několik roků předsedkyně třídy a veškeré akademie, kde se veřejně přednášelo, četlo a hovořilo, jsem jako dítě vymetala a učitelé se mnou všude počítali. Hrála jsem divadlo a byla jsem v kurzu:))))))

 

A tak jsem se rozhodla, že budu studovat. A přihlásila jsem se na gymnázium. Chtěla jsem být novinářka. 

Žila jsem sama v bytě v Karviné, každý z rodičů byl jinde a já chodila na střední školu a byla jsem bez jakéhokoli příjmu.

Alimenty šly mamince a ta vždy říkala, že když chci, mám se vrátit domů. Ale nešlo to.

A tak jsem byla bez peněz a sama v bytě.

Navíc to bylo za bývalého režimu, kdy existovaly uliční výbory a podobné organizace, a tak vás všichni řešili.

Bylo málo bytů, tehdy to nebylo jako dnes, a tak jsem začala vadit sousedům, kterým bylo trnem v oku, že můj tatínek žije v Praze, maminka také v jiném městě a tady je pěkný byt, ve kterém se roztahuje mladá žába.

A tak mě začali buzerovat, vymýšlet si na mě, že provádím nekalosti,

ani se nebudu rozepisovat jaké.

Sledovali to, abychom dostali výpověď z bytu a oni si mohli byt pronajmout pro své dcery.

Tihle sousedi mě nesnášeli celý život.

Celý život na mě pohlíželi takovým tím pohledem, tím postranním. Dokonce na mě jednou na gymnázium poslali i policii a to byl pro mě šok.

Ostuda, když do hodiny vstoupil ředitel a zavolal mě, a před celou třídou řekl, že mám jít k výslechu.

V ředitelně seděl kriminalista. Krásný chlap. Dodnes je krásný chlap. Známe se. Už není u policie, a tehdy mi pomohl. Později se poznali blíže:))))))) to už mi ale bylo třicet:))))

Vyslechl si mě, přesvědčil se, že to není pravda a poradil mi, co mám dělat, pomohl mi i s tím, že mě nakontaktoval na jednu osobu, a to byla paní Vlčková a ta mi hodně pomohla.

Musela jsem ale vyřešit, kde vzít peníze. Protože jsem studovala. Bylo to bez peněz nepříjemné. Byt jsem samozřejmě platit nemusela, to dělal můj otec, ale musela jsem z něčeho žít. A tak jsem ráno chodila do školy na gympl a odpoledne na brigádu do tehdejší Kovony a dělala jsem tam zkoušečku kovu a čistila bytová jádra.

Byla to docela dřina a bylo to špinavá práce. Měla jsem dobité ruce a špatnou pleť. A tehdy se moc neplatilo. 

Ve škole mi pomáhaly spolužačky.

Co se týče obědů, dělaly jsme to takto. Spolužačky se střídaly.

Já neměla na stravenky a tak vždy jedna spolužačka šla na oběd, dojedla a potom šla na přídavek. A ten přídavek byl můj. Bohužel přídavky byly bez masa a tak já měla maso fakt málokdy.

A tím se vysvětluje to, co mi tady vyčítají někteří lidé na facebooku. Že se ráda fotím u jídla. Vysvětlím. 

Všichni máme nějaké bloky. Něco co si se sebou neseme z dětství.

Já měla nedostatek jídla. A tak když nyní sedím v nějaké restauraci u jídla, u plného talíře, moje srdce jásá a ?????

Já jsem tak šťastná, že si mohu dát kvalitní jídlo, krásně nazdobené, v pěkné restauraci, že už si mohu jídlo koupit. Že na něj mám. Už je jiná doba, jiná gastronomie a to co bylo kdysi přístupné, jen pro někoho, je již přístupné nám všem. A já se toho nemohu stále nabažit. Mám to prostě z mládí. Nyní když sedím v restauraci u plného talíře a mohu si dát jakoukoli specialitu, jsem štastná. Prostě si léčím blok z mládí. A ti, co mě za to kritizují jsou překážka v tom, abych si svůj blok s radostí a s láskou vyřešila.  

Musela bych to více rozvést, ale ti lidé, kteří chápou, jak funguje lidská psychika, mě pochopí.

Byla doba, sice krátká, pak se to vyřešilo mou prací. Měla jsem hlad a někdy jedla i kostky cukru, proto do dnešního dne nesnáším kostkový cukr, a když mi ho někdo dá, tak mi nechutná nic.

Další celoživotní blok, který jsem dostala do života, je strach ze samoty.

Dodnes si pamatuji, kolik nocí jsem probrečela, že bydlím sama, že jsem sama, že se tak brzy musím sama o sebe ve všech směrech postarat. Že se nemám o koho opřít.

A tak jsem brzy začala chodit s klukama, byla jsem krásná a brali na mě, užívala jsem si to.

O svých láskách vám také něco napíšu. Protože jedna láska dobrodružnější a krásnější než druhá.

Dnes když hodnotím tu situaci, děkuji vesmíru, že mě naučil být tak brzy samostatnou.

Tehdy jsem to brala jako bolest a trápila jsem se,

dnes vím, že to bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát, protože díky tomu, jsem se zocelila v osobu, která si dovede samostatně poradit v jakékoli situaci.

I ten strach ze samoty jsem zvládla a zpracovala a dnes jsem sama docela ráda.

I když také mě to někdy štve a občas mi vyskočí myšlenky na to, jak sedím večer na posteli a pláču. Takže ještě asi úplně zpracováno nemám. 

Tyto situace ale způsobily, že jsem měla komplikovaný vztah se svou mámou, i když jsem to později dala do pořádku. Dala jsem to do pořádku, díky mé práci, kterou dělám nyní. Protože jsem věděla jak na to. O vztahu se svou mámou a jak mě to posunulo, také někdy napíšu.

Věci, které se nám v životě dějí nás posují a připravují na situace, které v budoucnu prožijeme. My to nevíme a tak se trápíme. Protože to chceme jinak. Chceme to jinak, protože to mají jinak ti okolo nás. 

Chceme to do té doby, než pochopíme, že každý člověk má svou vlastní fyzickou realitu, kterou prostě musí zvládnout a mají ji také naši rodiče. A tak dělají to, co umí. Někteří to umí více, někteří méně, ale je zase připravili jejich rodiče. A to je právě ta karma rodové linie, se kterou pracujeme v programu SEBEKOUČINK.

www.astrobohacova.cz

 

Příště napíšu zase nějaký ten střípek ze svého osobního života.